Strach Temno Hrůza Katastrofy

             Dům voskových

           figurín

Není pochyb o tom, že hororový žánr v současné době opravdu letí. Otázkou je: Dokáže někdo natočit remake klasického a působivého hororu, aniž by jen prachobyčejně kopíroval původní verzi? Dům voskových figurín možná nemá nijak výjimečný scénář, kterým by mohl i po letech uchvátit diváky, ale určitě patří ve svém žánru mezi lepší snímky. Chci říct jen tolik, že téma voskových figurín má přirozené předpoklady pro hrůzné filmy, takže natočit dobrý snímek nemusí být složité. Nebo je to jinak?

Připomeňme jen, že v dnes již klasické verzi z roku 1953 si pod vedením André de Totha zahrál Vincent Price a film vyprávěl o šíleném profesorovi, který dělal voskové figuríny ze živých lidí, aby je posléze mohl vystavit ve svém muzeu. Nové zpracování se od tohoto námětu trochu vzdaluje.

Příběh začíná v roce 1974. Po drsné úvodní scéně se přesouváme do současnosti. Parta mladých lidí se vydává na důležité fotbalové utkání. Cestou ale narazí na zdlouhavou objížďku přes zalesněnou oblast, která se nachází mimo jejich mapu. Rozhodnou se přenocovat a všechno se zdá v naprostém pořádku, dokud se neobjeví záhadný muž v dodávce. Následující den jim auto vypovídá službu. Carly (Elisha Cuthbert) a Wade (Jared Padalecki) stopnou podivného řidiče, který je odveze do městečka na druhé straně lesa, do městečka, které vypadá jako by uvízlo v minulosti. Wade přemlouvá Carly k návštěvě místního muzea voskových figurín. Žádná z figurín zde paradoxně není rozeznatelná, nikdo z nich jim není známý. Ve městě potkají může, který pracuje na místní čerpací stanici. Ačkoliv vypadá zpočátku přátelsky, brzy zjišťují, že tohle městečko není zdaleka tak podmanivé, jak by se mohlo zdát a jejich životy se ocitnou v ohrožení.

Elisha Cuthbert v muzeu voskových figurín

Film si tak trochu bere za vzor drsné horory z osmdesátých let na styl Pátek třináctého. Asi nejvíc by se mu daly upřít někdy až přehnané kaluže krve. Vraždící scény jsou extrémně násilné a až moc detailně zobrazované. Navíc způsoby, jakými jsou hrdinové jeden po druhém likvidování jsou natolik originální, že jen čekáte, jak zemře ta či ona hlavní postava. Největší kvality snímku ale spočívají v jeho příběhu, který díky bohu není pouhým vnucováním hrůzostrašných scén. V dnešní době plné laciných hororů, které se snaží v divákovi mnohdy uměle vyvolat pocit strachu, je tento film děsivý jen tak, jak musí být. Herecké výkony jsou celkově vzato velmi dobré. Musím ale přiznat, že když přijde na scénu Elisha Cuthbert, tak je veškeré objektivní hodnocení v háji. Tuhle herečku můžete sledovat dvě hodiny a stejně se nebudete nudit. Ve filmu vypadá skvěle i navzdory všem špinavým a děsivým scénám a její výkon můj dojem jen podtrhuje. Nikdy nemáte pocit, že sem nepatří, že hraje uměle, prostě to má, jak se říká, šťávu. Jared Padalecki coby Wade působí rovněž dobře i přesto, že se během filmu dostane do několika nerozvážných situací. Někdy se až divíte, jak je naivní. Chad Michael Murray výborně ztvárňuje zkaženého Nicka a překvapí vás ve chvíli, kdy byste to nejméně čekali. Zbylí herci tvoří příjemné odreagování na pozadí hlavního děje.

A teď pojďme k Paris Hiltonové. Zpočátku jsem čekala, že bude pro film naprostou pohromou. Ale příjemně mě překvapila. Asi nikdy neuvěřím, že by mohla být naprosto obyčejnou holkou od vedle, jakou potkáte na ulici nebo v tramvají, ale její výkon je působivý a úplně kontrastuje s jejím skutečným životem objevujícím se tak často na stránkách bulvárních magazínů. Dokonce zde vystoupí v jedné malinko intimní scéně, která však nepůsobí vůbec stereotypně. Výčet herců uzavírá Brian Van Holt znázorňující nejsložitější postavu. Nikdy nevíte, co od něj můžete čekat, třebaže si chvílemi myslíte, že mu vidíte až do žaludku.

Film natočil jako svůj režijním debut Jaume Serra. Nutno uznat, že příběh se mu podařilo znázornit bravurně. Naprosto oceňuji jeho talent, jakým natočil horor bez jediné zbytečně nás děsící scény. Naopak – scény s voskem jsou přitažlivější víc, než byste čekali a často vyrážející dech. Propracované speciální efekty jsou velkým plusem. Režisérský styl je nápaditý, ale nikoliv postavený na hlavu. Závěr je možná místy lehce přitažený za vlasy, ale přesto je Dům voskových figurín opravdu povedené dílko. Občas jsem byl až překvapen neotřelým dějem. Uvažuji-li o jiném podobném filmu, napadá mě jen nízkorozpočtový klasický horor Voskové muzeum z roku 1988. Náš film má evidentně vyšší rozpočet a také je to znát. Sice zůstává otázka, jak je možné, že může tak dlouho existovat podobné městečko, aniž by upoutalo pozornost patřičných úřadů, ale vždyť takový je přeci úděl hororů. Jasně, Dům voskových figurín není snímek na Oskara, ale jestli máte rádi drsné kousky nebo klasiku, se kterou jsme kdysi vyrůstali, budete zcela nepochybně potěšení. Film má v České republice premiéru 28. července 2005.

Fakt super film ale když sem ten film viděla poprvé a u toho si představilaa jak na mě někdo leje horkej vosk tak teda nic moc pocit