Strach Temno Hrůza Katastrofy

                                Závan smrti

Luminar v srdci cítila úzkost. Pohlédla na své chladné ruce a přemítala, co se minulou noc dozvěděla. Vždy si myslela, že její matka a otec jsou opravdu rodiče a ne jenom opatrovníci. Vychovali ji jako vlastní dceru a nikdy si nestěžovali na její nedelfské chování. Měla ráda procházky v přírodě, ale také po skalách čnících nad elfskou vesnicí. Pak také věděli o Algosovi. Sice v jejich očích vídávala nesouhlas, ale nikdy nic neřekli proti. Dokonce nechali jednou Algose u sebe přespat, protože hledal, jako obvykle, svého bratra. To už se válka mezi elfy a temnými elfy stupňovala. Nejednou vesnicí proběhl ozbrojený oddíl obou rodů. Naštěstí se nikdy nestalo nic zlého.

Dny ubíhaly a temnota se rozprostírala každému živému tvoru nad hlavou. Pocit stísněnosti kazil vzduch jako virus šířící se neuvěřitelnou rychlostí do nových hostitelů. Hvězdy, které před pár dny byly ještě viditelné, teď prchaly před temným mrakem plujícím oblohou ke královské budově. Tam, kde byli uvězněni Algos s Luminar.

Královny ve svém pokoji nevědomě stály a zíraly stále na kamennou stěnu před nimi. Za ženami stál muž se zakalenýma očima a mírně potvořenými rty. Pomalinku se blížil k temné elfce, až nakonec ji položil ruku na hlavu. Královna zakvílela a svezla se v bezvědomí na chladnou zem. Také položil ruku elfské královně na hlavu, ale žena zůstala stát. Muž se usmál, vytáhl nůž a dal jí ho do ruky.

"Tvůj úkol zní," zašeptal ji do špičatého ucha. "Najdi svého syna a zabij ho. Přece nám tady nebude překážet."

Královna mlčky vyšla ven, zatímco druhá ležela schoulená na zemi. Muž k ní přišel a s úšklebkem ďábla ji zvedl.

"Jsi silnější než jsem si myslel. Ale dlouho nebude trvat a také tě dostanu," odhodil Nefertiti na koberec. "Nikdo mi nebude stát v cestě! Nikdo!" roznesl se jeho hlas do vzdálených končin. Pak se otočil na podpatku a vyšel ven na chodbu. Procházel mezi gobelíny, obrazy lesklých panovnic a panovníku, sochami představující slavné hrdiny z oné doby. Došel až nakonec chodby k mohutným dveřím pokryté mechem. Sáhl po zelené klice a dveře otevřel. Světlo, které vyzařovalo v místnosti bylo téměř oslepující. Muž vešel dovnitř. Odfrkl si, aby zastavil příval dobra. Pozvedl kostnatou ruku a neslyšně pronesl jisté zaklínadlo. Záře náhle zmizela a místo ni se rozplály plameny modrého ohně. Pach spáleného dřeva se nesl až do kobek s vězni.

Luminar ucítila zápach a hned probudila Algose. "Hoří!" Temný elf přímo vyskočil na nohy a běžel ke dveřím. Podíval se skrz malé okénko, aby zjistil, co se děje. Nakonec se vrátil zpět na místo.

"Asi někdo něco zapálil venku," protáhl si rozbolavělé končetiny.

Luminar však hleděla skrze okýnko ven. "To není venku, Algosi. Já to cítím, cítím, že ze mě vyprchává část mého já."

"Co tím myslíš?"

"Zde je místnost, kde je podstata přírody. A jestli to někdo zapálil, tak za chvíli uvidíš něco strašného," klekla si na kolena a zakryla si tvář. "Naše matka..."

Náhle se ozval ohlušující skřek. Zněl jako tisíce ostrých nožů sjíždějící čepelí po povrchu kamene. Všude se snesl kouř zelenavé barvy a zápachu hnijících mrtvol. Zápach byl přímo štiplavý a kde kdo se pozvracel. Otvory ve stěnách se proškrabávaly krysy, aby unikly zkáze, která teď čekala většinu živých v tomto světě.

"Algosi!" zněl schlíple Luminařin hlas. "Kde jsi!"

Algos zatím následoval krysy a objevil miniaturní díru ve stěně. Našel Luminar, uchopil ji za paži a odvedl zpět k otvoru. "Musíme se dostat ven, jinak nás to zabije. I krysy před tím utíkají."

"Ale kudy!" zakuckala se elfka. Oči ji začaly slzet a každou chvíli ztrácela z plic blahodárný kyslík. "Jak?!"

Algos cítil tlak na hrudníku. Rychle našel slabinu ve zdi a kopl do ní vší silou. Kameny se jen trochu pohnuly, ale bylo poznat, že co nevidět budou venku. Kopl ještě čtyřikrát, než se mu podařilo vytvořit otvor pro těla jejich výšky. Postrčil Luminar otvorem ven. Naštěstí byli blízko zemi a tak mohla elfka bez zranění dopadnout na holou půdu. Za ní dopadl Algos. Celý uprášený chytil elfku pod paži a pomohl ji se dostat do bezpečné vzdálenosti od výparů.

"Jako by něco vypouštělo ten..."

"To se stane, kuck, když porušíš rovnováhu," rozkašlala se záchvatovým kašlem. "Musíme do výšky, drží se to jenom při zemi."

"K nám do hor," podepřel Luminar. "Jsou dosti vysoké, aby jsme unikli této hrozbě."

Sešli z napadené oblasti a zamířili do temných lesů sousedících s lesy elfů. Přítmí, jenž zakrývalo zaschlou krev, dodávalo temným stromům hrůzostrašnou podobu. Algos byl v téhle chvíli rád, že je s ním Luminar. Prošli pod střechou listoví a dostali se na louku, kde se před pár dny bojovalo. Neodnesená těla v této chvíli hnila a byla prolezlá červy. I nejstatečnější člověk či elf se nemohl dívat na tu zkázu. Algose přepadla závrať a Luminar se pozvracela. Otřela si ústa.

"Je to odporné, musíme jít tudy?" kolébala se z místa na místo.

"Je to nejrychlejší cesta a taky nebezpečnější," popošel Algos. Nadechl se ještě čerstvého vzduchu a pak se vydal do smradlavých výparu smrti. Za ním cupitala elfka. Jejich tváře za chvíli chytily zelenavou barvu. Trvalo nejméně dvě hodiny, než se dostali na druhou stranu. Cestou potkali elfy a temné elfy, jak nakládají na vozy těla svých druhů. Sem tam ležel mrtvý kůň či pes. Seschlá krev leptala půdu pod nohama jako kyselina lidskou kůži.

Nebe konečně začalo chytat modrou barvu, i když rudé mraky tomu dávaly fialový nádech. Luminar pod nohama ucítila seschlou trávu, která ztratila příjem blahodárné vody, ale už nešlo vidět smrt a zkázu, která byla o pár mil dál nazpátek.

Na horizontu se tyčily strmé skály ještě pokryté běloskvoucím sněhem. Algos zavedl Luminar pod sutě popadaných kamenů, kde, jak později zjistila, byl vchod. Kdyby ji někdo nevedl, ztratila by se. Kámen zakrývající vchod se sám od sebe odsunul a odkryl dosud neznáme končiny civilizace, která už ovládla většinu tohoto světa a zde začal nový příběh elfů a temných elfů.

To byla ukázka z knížky a tady máte o čem celej ten hroznej film je

Emily Blunt (Ďábel nosí Pradu) představuje vysokoškolskou studentku, která se zoufale touží dostat na vánoční svátky domů do Delaware. Jen proto souhlasí s tím, že se sveze se svým podivným spolužákem. Ve chvíli, kdy si začíná uvědomovat, že toho o ní její spolucestující ví až trochu příliš, se řidič rozhoduje vzít to zkratkou po odlehlé venkovské silnici. Tady je přepadá prudká sněhová bouře a navíc je ze silnice vytlačuje tajemný automobil. Opuštěni uprostřed ničeho brzy pochopí, že zimy se nakonec budou obávat nejméně… Výkonní producenti George Clooney, Ben Cosgrove a Steven Soderbergh uvádějí mrazivý horor o zlověstné silnici a jejím hrůzostrašném dědictví, které souvisí s děsivými událostmi, ke kterým tu došlo v 50. letech minulého století