Mlha
Před čtvrtstoletím natočil John Carpenter (tehdy ještě uznávaný jako dobrý filmař a mistr hrůzy) horor o mrtvých námořnících, kteří přicházejí z mlhy, aby se pomstili obyvatelům malého amerického přímořského městečka za to, že je jejich předkové před sto lety zabili. Film neměl nijak úžasné recenze, nedočkal se obrovských tržeb a nestal se kultovním.
Pouze chytří a dobře placení šéfové v Sony Columbia vědí, proč se rozhodli o 25 let později natočit remake, který má s originálem společnou pouze tu nejzákladnější dějovou kostru. Mysleli si snad, že přilákají do kina současné diváky, protože „naše nová mlha je strašidelnější, poněvadž je digitální“? Nebo měli vyšší ambice, ale záměr jim katastrofálně nevyšel? Je to záhada.
Každopádně, výsledný film je jedním z těch, které jsou zhola zbytečné. Hlavní hrdinové jsou nezajímaví teenageři, k nimž si divák nemůže vytvořit žádný vztah, a je mu tudíž jedno zda (a kdy) umřou. Film ale nefunguje ani jako brutální krvavá vyvražďovačka nebo horor, protože až do jeho úplného závěru zemře jen pár postav a většinou ani není vidět, kdo a jak je zabil! Speciální efekty se omezují především na mlhu a strašidelné bouchání do dveří. Když někdo aspoň proletí zavřeným oknem, je to svátek.
Až v úplném finále uvidíme na pár minut prokleté námořníky, kteří vypadají jako kombinace duchů a zombies, ale je to příliš málo a příliš pozdě.
Je zvláštní, že režisér Rupert Wainwright natočil film Stigmata, který – byť se mu dalo vytknout ledacos – byl aspoň vizuálně zajímavý a videoklipově nabušený. Mlha se s ním naprosto nedá srovnávat ani v tomto ohledu a třeba takový Hostel je ve srovnání
............................
(KAČKA, 10. 10. 2009 12:35)