Hannibal-Zrození
V budoucnu se z něj stane inteligentní a vzdělaný kanibal. Psychiatr, který dokáže ovlivňovat rozbory své osobnosti jak se mu jen zlíbí. V mládí to byl ale... ehm, samuraj.
Hannibal - Zrození je čtvrtým příběhem ze světa kultivovaného masového vraha Hannibala Lectera a zároveň druhým, který vznikl na knižním poli jen kvůli jeho komerčnímu potenciálu. Spisovatel Thomas Harris zahodil veškeré zábrany, zcela rezignoval na nějaké autorsko-umělecké pohnutky a vytvořil knihu popisující začátky života Hannibala Lectera, aby mohl vzniknout další film a jemu putovaly do kapes další peníze. A je to bohužel i dost poznat.
Hannibal - Zrození vypráví o mládí a dospívání Hannibala Lectera a poněkud neobratně se nám snaží vysvětlit, jak se z něj stalo ono vysoce inteligentní monstrum bez emocí, které s lékařskou precizností porcuje své oběti a pojídá jejich orgány a části těl. To by vůbec nemusel být špatný nápad a s lepším scénářem, který adaptoval sám autor předlohy, by se jistě mohlo jednat o zajímavý zážitek. Psychologický pohled na člověka, ze kterého se stala vraždící bestie, jež svých činů ani v nejmenším nelituje. Studie člověka, který i přes svou vysokou inteligenci dělá to, co dělá. Zjistili bychom pohnutky, které ho k jeho chování vedou, a zároveň sledovali působivý a napínavý thriller.
Nic z toho ovšem Hannibal - Zrození nenabízí. Thomas Harris se nám výše uvedené psychologické aspekty a pohnuty snaží odhalit úmorně neinvenčním způsobem poplatným spíš podřadnější videoprodukci o sériových zabijácích. Stačí nějaký ten hrozivý zážitek z dětství, který se nám v průběhu filmu asi stokrát připomíná sérií flashbacků, a z roztomilého kloučka s divným jménem se postupně stává ten Hannibal Lecter, jak ho známe. Ovšem to všechno bez výraznějšího přerodu v dějové struktuře jednoduchého thrilleru s motivem odplaty a tunou klišé.
Dozvíme se, že Hannibal Lecter byl synkem z bohaté rodiny žijící v Litvě. Když do země během druhé světové války přitáhli nacisti, rodina musela opustit své honosné sídlo a schovat se před válečnou vřavou na samotě u lesa. Ta si je ovšem našla i tam a během jednoho incidentu byla celá rodina Lectera zabita. V chatrči zbyli jen dvanáctiletý Hannibal a jeho roztomilá malá sestřička Misha. Jenže pak přišla parta nácků vykrádajících opuštěná obydlí a kvůli kruté zimě se museli v chajdě schovat. A protože nebylo co jíst... zkonzumovali Mishu.
Tato událost se podepsala na Hannibalově duši opravdu hluboce. Přestal mluvit, začal mívat zlé sny, a když byl zachráněn a pobýval v sirotčinci, který byl po válce zřízen v sídle, kde bydlel jako malý kluk s rodinou, nijak se jeho stav nezlepšil. Uměl si však vybojovat své místo na slunci, nenechal se šikanovat a nakonec ze sirotčince jako dospívající mladík unikl. Dostal se až do Francie do rodiny své tety Murasaki Shikibu, která ho milovala poněkud víc než by se na tetu hodilo a Hannibal ji postupně miloval víc než by se na synovce hodilo. Byla bohatá, zaplatila mu lékařské školy (ano, díky tomu Hannibal dokonale poznal lidskou anatomii) a učila ho i prastarým samurajským technikám.
A když už byl pak Hannibal dostatečně vyspělý, naučil se komunikovat s okolím a stal se z něj kultivovaný sociopat bažící po krvi a prahnoucí po pomstě. Rozhodl se vyhledat lidi, kteří mu během války pozřeli sestru, a jednoho po druhém je nějakým hodně brutálním způsobem zabít.
Je to smutné, ale je to tak. Z Hannibala Lectera, jehož kouzlo spočívalo v tom, že byl inteligentnější než většina lidské populace a mohl si dělat, co se mu jen zlíbilo, se ve filmu Hannibal - Zrození stává obyčejným akčním antihrdinou. Učí se být samurajem, kráčí s vážným výrazem ve tváři s japonským mečem a stíná hlavy v efektních bojových pózách. Je z něj nepřekonatelný akční bůh, který umí dovedně zacházet s ručními zbraněmi, má smysly pravého nindžy a po sérii scén samurajských tréninků se z něj tak trochu stává Batman (ona samurajská výuka totiž jako by z oka vypadla z filmu Batman začíná).
Do toho je nám neustále opakovaná hrůza, kterou Hannibal jako malý prožil během války. Ale tímto hloupým objasňováním pohnutek titulního hrdiny film vlastně od základů Lecterovu charakterizaci v minulých filmech zcela bortí. V Mlčení jehňátek říká Hannibal mladé agentce FBI Clarice Starlingové: "Nic se mi nepřihodilo, Starlingová. Já se přihodil. Mě nelze vysvětlit sérií nějakých událostí." A přitom přesně o to se Hannibal - Zrození snaží. Vysvětluje démonické monstrum sérií událostí.
Smutné na tom všem navíc je, že jednoduchý děj, v němž Lecter postupně odkrývá identity válečných zločinců, kteří zabili a snědli jeho sestru, je plný scenáristických berliček. Takové náhody se skutečně jen tak nevídají. Lecter jde například k chatě, ve které se celá událost stala, a kohopak tam nepotká? Jeden z těch lidí, kteří mu snědli sestru, tam totiž stále žije. A samozřejmě mu dá ihned informace o tom, kde se ukrývají jeho kolegové.
Režisér Peter Webber (Dívka s perlou) se přitom docela snaží a například úvodní část z války vypadá na malý rozpočet až nečekaně impozantně, a je i velice pěkně natočená (ačkoliv je rozklepaná kamera při výbuších už takové klišé, pořád to zabírá). Dokonce i představitel Hannibala, relativně neznámý francouzský herec Gaspard Ulliel, byl docela slušná volba, ačkoliv o jeho podobnosti s Anthonym Hopkinsem se dá nadmíru pochybovat. Jeho ďábelské úsměvy, olizování krve z tváře a soustředěně naštvaný výraz postavě sednou. Ale to je vlastně to jediné, co má možnost předvádět.
Kdyby nebyl Hannibal - Zrození zrovna o Lecterovi, ale o nějakém anonymním zabijákovi, možná by se nad výsledkem dalo mávnout a říct si, že jde o podprůměrný thriller s pro fanoušky hororů docela pěkným a originálním zabíjením. Jenže tady nám někdo ničí legendu. Hannibal Lecter patřil mezi nejděsivější filmové ikony a tento film z něj dělá pouhého akčního samuraje. A když jeden policista během filmu asi třikrát o Hannibalovi prohlásí, že je to člověk, kterého lze popsat pouze jediným slovem - monstrum - víme, odkud vítr vane. Hannibal - Zrození skutečně není dobrý film.
PROSTĚ SPRÁVNÝ PSYCHO((-:
(sannyska, 24. 9. 2008 14:36)